28. 2. 2006 Sports Nutrition Guidebook
Kdo se jednou dá na vážnější sportování, velmi brzy zjistí, jak podstatnou roli hraje v jeho výkonech strava. I já na to přišel, jak jinak než tím nejhorším možným způsobem. Drastický pokles výkonu, malátnost, neschopnost regenerace, stavy, které jsem si párkrát prožil, než jsem začal brát svůj přístup k tomu, co jím trochu seriozněji. Sports Nutrition Guidebook byla jednou z mých prvních knih, a po pravdě tou nejlepší, jakou jsem kdy četl. V zásadě se knihy podobného zaměření dají rozlišit na dvě skupiny. Ty, které se lehce čtou, ale prakticky se z nich nic nedozvíte, a ty, které jsou nabité informacemi, všemožnými tabulkami či výsledky vědeckých testů. Ovšem u většiny takových knih zase nemáte vůbec ponětí, o čem je řeč. Zmíněná kniha od Nancy Clark je velmi zdařilý kompromis mezi oběma skupinami a čeho si cením nejvíce, je psaná s vědomím, že ne každý si dá například pro doplnění proteinu tři centimetry tlustý steak. Má oblíbenost této knihy je taková, že ji prakticky nikam nezakládám. Leží na stole, u postele, kdekoliv. Čtu ji stále dokola. Zepředu dozadu, naopak, od prostředku, není možné si vše zapamatovat a řídit se tím po jednom přečtení. Navíc kniha obsahuje 130 receptů a i já, naprostý nekuchař, si podle ní občas něco uvařím. Bohužel v knize už nepíšou, jak uklidit ten nepořádek v kuchyni, který během mého vaření pokaždé nějak vznikne. Smůla.
Info:
Sports Nutrition Guidebook, Nancy Clark, ISBN: 073604602X
Odkaz na prodejce: Amazon.com
Mám dvě hlavní rozdělení, krátký a dlouhý tréninkový den. Krátký znamená doběhnout do lázní či posilovny, odplavat - odcvičit minimálně jednu hodinu a doběhnout domů. Dlouhý den je jak jinak než trochu delší. Aspoň co se uběhnuté vzdálenosti týče. Jak už jsem v jednom z předešlých příspěvků zmiňoval, běhám z Chrudimi podél řeky Chrudimky k zámku ve Slatiňanech, respektive na konec zámeckého parku. Podle turistických značek deset kilometrů. Krátké a dlouhé dny se střídají s tím, že občas vložím den odpočinku. Většinou dle toho, jak mi to časově vyhovuje, nebo jak se cítím. A pak mám minimálně jednou týdně super tréninkový den. Většinou připadá na sobotu nebo na neděli. Takový den musím uběhnout aspoň 20 km! Minulou neděli jsem dal 23 km. Říkal jsem si, že prostě poběžím podle modré značky, a jakmile doběhnu k nějakému rozcestníku, rozhodnu se, jestli běžet dál, nebo ne. A tak běžím, běžím… byl krásný den, teplo, slunečno, prostě pohoda. Chvíli se dalo běžet pouze v tričku s krátkým rukávem. Vzal jsem to podél Chrudimky a ve Slatiňanech místo k zámku pokračoval směrem na Škrovád, místním známé lezecké oblasti. Nikde žádný rozcestník, a tak běžím dál do vesnice Práčov, stále podél modré značky k přehradě Práčov, kde se cesta trochu odklání od řeky, do vesnice Výsonín a tam konečně potkávám první rozcestník. Je na něm napsáno Chrudim 11,5 km! Řekl jsem si, že to by mohlo pro dnešek stačit, a otočil se zpět. Tedy ještě se posilňuji banánem a müsli tyčinkou a fotím rozcestník, abych měl fotku k tomuto článku. Při zpáteční cestě potkávám ve Slatiňanech další rozcestník. Nějak jsem ho předtím prěhlédl. Do Chrudimi dobíhám těsně před setměním a nějak v dobré náladě se ještě rozhoduju zajít na hodinku do lázní. A tak se i stalo. Prostě super tréninkový den. Pro ty, které to zajímá, těch 23 km jsem uběhl za 2 hodiny 20 minut a 24,6 sekund!
Objevil jsem dnes v chodbě baráku, kde bydlím, dva pytle cementu! Pravděpodobně pozůstatek z léta, kdy bratr betonoval dvorek. Trvalo mi asi 0.0001 milisekundy vymyslet, co s nimi. Vezmu je na výlet! Na konec pole a zpět. A tak se i stalo. Vypůjčil jsem si mámino vozidlo, naložil sled, pytlíky, běžky a hurá za město. Zvolil jsem radši trošinku odlehlejší pole, přeci jenom nemůžu očekávat od každého pochopení pro mé specifické tréninkové metody. Pytlíky se akorát hezky vešly do sledu a těch 80kg bylo něco málo přes váhu plně naloženého sledu na expedici. Minulý rok, kdy jsem se poprvé pokoušel o přechod Vatnajokullského ledovce, vážil můj sled okolo 70kg. Nevím, kolik jsem ušel, rozhodně jsem se bavil. Bolely mě záda, ale to je ze začátku tréninku normální. V nohách bylo naopak spousty síly. Zúročujou se ty desítky kilometrů, co naběhám, a to jsem tomu během mého pobytu v Coloradu moc nedal.
Koukli jste se někdy, jaký je rozdíl mezi cenou letenky v první třídě a v ekonomy? Let mezi Denverem a Prahou první třída 10000 USD, ekonomy okolo 1000 USD. Nicméně já letěl první třídou, byť v cow department, což znamená tři sedačky pouze pro mě, plus bonus - okýnko. I tak těch dohromady 18 hodin (včetně času straveného na letištích) na mě bylo trochu znát. Nejsem zrovna příznivce x-hodinových letů.
){kind=link}