Pomalu dávám dohromady trasu přechodu Vatnajokullského ledovce. K tomu samozřejmě potřebuji mapy, průvodce a také cenné poznámky, které jsem si dělal před expedicí v minulém roce. Veškeré věci, týkající se mých cest, skladuji spolu s knížkami a různými letáky ve velkých papírových krabicích a tak mi nezbylo nic jiného než ony krabice postupně prohledat a potřebné podklady vylovit… Je zajímavé, že vždy když něco hledám, naleznu to na tom nejposlednějším místě. To nejdůležitější, mapy a poznámky byly samozřejmě až úplně vespod, v poslední prohledávané krabici. Zákon schválnosti.
Při plánování cesty rovněž používám Google, který k mé veliké radosti, nedávno zpřístupnil na svých serverech podrobnější satelitní fotografie Islandu. Spolu s topografickými mapami, mám tak mnohem větší šanci rozpoznat jak skutečně vypadají jednotlivé časti ledovce, kterými budu procházet. Jednalo se mi hlavně o ledovec Lambatungnajokull, po kterém bych měl sestoupit z náhorního plata a pak o cestu od čela tohoto ledovce k osadě Stafafel, která vede skrz poměrně divoké hory. Ani z tak podrobné mapy, jako je mapa s měřítkem 1:50 000 se nedalo pořádně odhadnout kudy přesně jít od čela ledovce Lambatungnajokull. V úvahu připadaly dvě trasy a až teprve na základě satelitních fotografií jsem se rozhodl pro jednu z nich. Neubránil jsem se myšlenkám jakou mají dnešní expedice výhodu oproti expedicím ze začátku našeho století. Všechna ta GPS, satelity, podrobné mapy či dokonce satelitní fotografie…
Satelitní fotografie (800 x 447 px, 47 kb) - ledovec Lambatungnajokull.
Rubrika:
Expedice Komentáře: Comments Off
Zbývá malinko víc, než dva měsíce do odjezdu na Island a tak je nejvyšší čas začít tahat gumy! Začátkem týdne jsem tedy se svou kamarádkou zajel na místní skládku a společnými silami jsme vyhrabali tři krásné pneumatiky. Okolo projíždějící se na nás dívali, jako by jsme se je chystali použít na auto, docela nás to pobavilo. Hned druhý den jsem je vzal ven. Kousek od Chrudimi mimo rušné cesty, jsem si po dlouhé době vyzkoušel jaké to je tahat plně naložený sled. Po pravdě nic lehkého. Na první pohled by člověk řekl, že to zas až tak těžké není, avšak po pár kilometrech začnete cítit nejen stehenní svaly, ale co je horší i záda. Ušel jsem maximálně 4 kilometry a byl jsem rád, že prozatím jde jen o trénink. Na Islandu mě denně čeká v průměru 15 km. Jak říkám, nejvyšší čas začít trénovat.
Na čtrnáct dnů jsem si zkusil jaké je to být průvodcem. Měl jsem tu vzácnou návštěvu a vozil je po hradech a zámcích, prošli jsme Adršpašské i Prachovské skály, Drábské světničky… prostě úvazek na celé dny. Původně jsem doufal, že po večerech budu schopný pracovat na organizaci expedice, bohužel většinou pozdní návraty domů to neumožňovaly. Přeci jenom pár událostí týkající se expedice na Island během těch dvou týdnů bylo. Takže od toho nejdůležitějšího:
Český rozhlas mediálním partnerem Expedice Vatnajokull Sólo 2006. Přesné detaily spolupráce je třeba ještě domluvit, ale v podstatě půjde o několik rozhovorů pro Český rozhlas, včetně minimálně jednoho živého vstupu přímo z ledovce během expedice. Datum a časy jednotlivých rozhovorů zveřejním jakmile je budu vědět. Předpokládám, že by se tak mělo stát během tohoto týdne. Záznam jednotlivých rozhovorů pak nepochybně bude ke stažení na tomto webu.
Spolupráce s předním českým internetovým deníkem. Který přesně si zatím nechám pro sebe z důvodu, že stejně jako v případě Českého rozhlasu se detaily spolupráce doposud upřesňují. Bylo mi přislíbeno přebírání veškerých zpráv, včetně fotek a jejich publikování na internetových stránkách onoho deníku. Rovněž by měli proběhnout minimálně dva on-line rozhovory. Z této spolupráce mám obzvláště radost. Zajistí potřebnou pozornost veřejnosti a tím i atraktivnost expedice pro sponzory.
Setkání s občanským sdružením Cesty na sever. Před třemi týdny mi přišel email od Ondry Koťase, jednoho z členů výše zmíněného sdružení, s návrhem se setkat a nabídkou účasti na expedici, jenž toto sdružení plánuje na rok 2008. Byl jsem mírně v šoku. Ondra se spolu s Jirkou Kabátkem pokusili v roce 2004 přejít Gronský pevninský ledovec a i když byli donuceni expedici předčasně ukončit jednalo se o poměrně extrémní akci. Pozvání jsem samozřejmě velmi rád přijal. Sešli jsme se 2. 5. v Praze a dvě hodiny diskutovali jak jinak než o expedicích. Kluci se chtějí pokusit o první českou expedici k severnímu magnetickému pólu a hledají někoho do týmu. Pro mě je momentálně nejpodstatnější věcí uskutečnění přechodu největšího evropského ledovce Vatnajokull, ale rozhodně nehodlám po této expedici se vším skončit. Spíše naopak. Osobně jsem doufal, že po Islandu bych se pokusil o něco většího, ať už přechod Grónska nebo o tzv. Last degree, což je cca 200 km dlouhá expedice z vědecké polární stanice Barneo k severnímu geografickému pólu a zpět. Jejich nabídka je pro mě tedy velmi atraktivní a vážně uvažuji o jejím přijetí. Prozatím jsme se dohodli na pravidelných schůzkách. Jsem na sto procent vázaný svou vlastní expedicí a tak konečné rozhodnutí o mé účasti či neúčasti na jejich projektu padne až po návratu z Islandu.
Rubrika:
Expedice Komentáře: Comments Off
Poslední dva týdny:
- Průvodcem po Čechách…
- Mediální partnerství s Českým Rozhlasem…
- Jednání o spolupráci s jedním z největších českých internetových deníků…
- Setkání s členy občanského sdružení Cesty na sever!!!
- Dnes konečně trochu čas jít si aspoň zalézt na starý mostní pilíř…
Dva týdny jsem se prakticky nedostal k tomu abych na web něco napsal. Událo se toho poměrně dost. Více detailů během zítřka!
){kind=link}