Zprávu, kterou teď čtete jsem sice napsal na svém stolním počítači, ale na web byla odeslána přes mé PDA (kapesní počítač) a satelitní telefon. Je to už druhá zpráva, kterou tímto způsobem odesílám. Tu první jsem odeslal dnes brzo ráno. Nepsal bych o tom, kdyby mi celý tento systém nezabral dva roky programování, učení se spousty nových věcí a samozřejmě obav, jestli vůbec bude vše jednou fungovat. Důvod proč o této události mluvím je i ten, že na onom komunikačním systému - jak tomu hrdě říkám - stojí celá má expedice na Island. Od prvopočátku, kdy jsem expedici začal plánovat, jsem chtěl mít možnost o ní také nějakým způsobem informovat. Myslím v reálném čase. Dát možnost těm, kdo budou mít zájem, expedici sledovat tak, jak se odvíjí. Nedělám to pro slávu nebo podobnou hloupou věc, spíše mi prostě připadalo škoda, když už tu zkušenost budu mít, o ní nenapsat. Taky doufám, že informace, které na tomto webu postupem času budou, někomu pomůžou při plánování vlastní akce. Je jedno už jestli s cílem přejít ledovec nebo třeba vylézt na nějaký kopec. Zkušenost, a nejen má, totiž je, že podobných informací je na webu stále strašně málo a velmi špatně se hledají.
Jak to tedy celé funguje. Základem systému je volně přístupný publikační software pro web blogy (internetové deníčky) Wordpress, který je jakoby motorem těchto webových stránek. Tento software zajištuje, aby se zprávy automaticky publikovaly a dalo se v nich vyhledávat, psát k nim komentáře, atd. Samozřejmě vše nestačilo pouze stáhnout z webu a nainstalovat, ale musel jsem provézt i poměrně velké úpravy do samotného kódu Wordpressu. Plánuji, že časem zpřístupním i detaily co přesně a jak bylo v kódu změněno. Druhou důležitou částí systému je satelitní telefon a PDA. PDA může být prakticky jakékoliv. Jediná podmínka by mohla být tzv. CF (compact flash) slot, který umožňuje připojení speciálního kabelu, zajištujícího propojení mezi PDA a satelitním telefonem. Výběr satelitního telefonu je odvislý od toho, do které části světa plánujete svou expedici. Na výběr máte celkem ze tří operátorů provozující satelitní sítě, ale jenom Iridium Vám zajistí pokrytí po celém světě. Ostatní operátoři jsou Thuraya a Globalstar.
Odeslání zprávy. Speciálně pro PDA jsem si upravil část Wordpressu, z které se odesílají nové zprávy. Díky této úpravě nemusím během psaní zprávy být on-line. Napíši tedy zprávu, z digitálního fotoapárátu připojím fotografii z toho kterého dne a kliknu na tlačítko odeslat. PDA, připojené kabelem k satelitnímu telefonu, sloužícímu jako dial-up modem, vytočí přístupové číslo k internetu a zprávu odešle na server, kde jsou uloženy mé stránky. Na serveru se už o vše postará Wordpress, který novou zprávu automaticky publikuje. Celý proces odeslání netrvá více než pět minut.
Rubrika:
Expedice Komentáře: Comments Off
Pomoc jak z nebe - holky mi na Islandu sehnaly benzín do vařičů! Nejlepší na celé věci je, že ani Janu ani Lubu skoro vůbec neznám. O to víc si vážím jejich pomoci. Holky díky!!
Minulý rok jsem ztratil skoro celý den běháním po Reykjavíku hledáním obchodu, který by takovou obyčejnou věc prodával. Dost jsem se tomu divil, ale prostě ho nikde neměli. Pro mě to samozřejmě byla životně důležitá surovina. Bez benzínu si nemohu rozhřát sníh na vodu a tím pádem nemám nejen co pít, ale taky ani co jíst. Všechno jídlo, které si s sebou na Island vezu, je speciální expediční sušená strava a k její přípravě je voda nezbytná. Díky Janě a hlavně Lubě, která v současné době na Islandu studuje, mám ušetřené běhání po městě a co je asi důležitější - nervy, že benzín neseženu. Od včerejška na mě v jednom obchodě čeká 10 litrů benálku - supr!
Rubrika:
Expedice Komentáře: Comments Off
Málem bych zapomněl, tento pátek od 10 do 11 hod. budu hostem pořadu „Máme hosty“ v Pardubickém vysílání Českého rozhlasu (104,7 FM).
Tak nakonec z toho sobotního lezení v Adršpachu nic nebylo. Už od pěti hodin ráno, kdy jsem vstával, to nevypadalo moc dobře. Chodníky byly mokré a obloha spíše zatažená… Zavolal jsem Jírovi a dohodli jsme se, že to stejně zkusíme. „Ádr“ je přeci dvě hodiny odsud, určitě tam svítí slunce, dušovali jsme se. Bohužel nesvítilo. Už někde od Jaroměře začalo pršet a čím víc jsme se přibližovali k Teplicím nad Metují, tím to bylo horší. S přibývajícími kilometry a neustávajícím deštěm, klesla naše nálada na bod mrazu. V Teplicích jsme to otočili a jeli domů.
A to jsme se oba těšili, že si pořádně zalezeme. Zvlášť Jíra, který v Ádru ještě nikdy nebyl. Já už jsem tam pár cest kdysi dal. Dvakrát jsem se dostal na Milence, jednou na Starostu a Krakonošovo sedátko a pak mám dva pokusy o Starostovou. Jeden dokonce sólo. To jsem dolezl až úplně pod hlavu Starostky, zbývalo mi posledních pět, možná šest metrů, ale už nebyl „morál“ to dolézt. Podobně jsem kdysi dopadl i na Milencích. Po dvou hodinách sápání se komíny, jsem musel výstup vzdát. Pamatuji si, že nikde nebylo žádné jištění, nikde ani dírečka nebo malé hodiny, kam by se dala založit smyce. Ty komíny, co jsem tak pracně lezl nahoru, jsem musel zase pěkně slézt dolů. Slézt asi není výstižné slovo, já se spíše klouzal dolů. Do dneška mám na kotnících vidět jizvy, jak jsem slezopád brzdil.
Alespoň že se v neděli šlo běhat, jinak bych celý víkend proseděl za počítačem. Dali jsme pěkný okruh kousek za Chrudimí - z Práčova podél Chrudimky ke Křižanovické přehradě a zpět. Tato trasa se mi vždycky líbila, zvláště úsek podél řeky, kde cesta vede přes kameny. Člověk se tam musí soustředit, aby se někde nerozmázl. Běh není tak monotónní. Od Křižanovické přehrady se pokračuje po žluté značce do vesničky Šiškovice a menší oklikou do Svídnice. To už máme za sebou odhadem nějakých 13 km. Poslední část zpět do Práčova vede po silnici a oba jsme toho už měli trochu dost. Sluníčko pražilo jako šílené a navíc ty poslední dva – tři kilometry byly do kopce. Vůbec jsem nic nenamítal, když jsme dorazili zpět k autu. Vždycky si říkám jak je na tom světě pěkně, hlavně že už nemusím běžet dál. Trasou jsem nesledoval rozcestníky, ale dohromady může celý okruh být okolo 15 km. Celý okruh nám zabral hodinu a třicet minut, což s přihlédnutím k tomu v jakém terénu jsme běželi, není tak špatný.
Jak tak o tom přemýšlím, takové vánoce to zase nejsou, když jsem si onen dárek musel sám zaplatit. A levný rozhodně nebyl. Nicméně radost z něho mám, i když… teď mě čeká pár nocí strávených nad tím, jak milý satelit připojit k PDA a donutit ho posílat zprávy na můj web. Zatracený vánoce.
Teoreticky vím jak vše pospojovat a nastavit, bohužel taky vím, že ne vždy všechno funguje tak, jak by mělo. A začít můžu hned od toho telefonu, který se nechce připojit k síti. A to ač je to u mě velmi neobvyklé, odolal jsem pokušení celý telefon ihned po vybalení z krabice zapnout a nejdříve jsem si přečetl návod jak ho používat. Cihlička – telefonek je rozměrů žehličky – mi po zadání pinu a vyhledání satelitů nahlásil „Neplatný účet“. Zkusil jsem ještě vylézt na střechu domu kde bydlím, aby ta neskutečně drahá věc, s kterou se dá údajně dovolat odkudkoliv na světě, měla pořádný výhled na oblohu a mohla zaměřit všechny dostupné satelity, ale krom lepšího signálu to ničemu nepomohlo. Zprávy o neplatném účtu jsem se nezbavil. Nezbývalo než zatelefonovat do firmy, kde jsem telefon objednal. Štěstí, že dnes existují takové vymoženosti jako Skype a těch 30 minut hovoru se slečnou na Floridě mě nic nestojí. Byl jsem uklidněn, že pouze správně neproběhla aktivace telefonu a vše bude fungovat do půlnoci jejich času. V US je teď pět ráno a telefon stále nejde. Tak nevím.
Rozhodně na zítra mám lepší vyhlídky. Jedem s Jírou do Adršpachu. Chtěli by jsme dát Milence, Starostovou a snad stihneme i Starostu. Hore zdar (to bude zase strachu…)
Rubrika:
Expedice Komentáře: Comments Off
Měl jsem napsat celý den bez počítače. To by asi bylo výstižnější. Řadím se sice do skupiny lidí na počítači závislých, den pro mě začíná zapnutím pc a ne vyčištěnými zuby, ale už i na mě bylo toho vysedávání před monitorem za poslední půlrok trochu moc. Navíc, když se mě ještě Jirka (tensamejsvalnafotce) v pátek zeptal jestli bych nejel trochu zalézt na skály u Srbska, bylo rozhodnuto.
Sraz byl v sedm ráno v Pardubicích a sešlo se nás celkem šest. Já, Jirka, Ondra, Monika, šílený řidič a pes Šámes nebo Šábes – nemohu si vzpomenout ani na jméno pilota, pardon řidiče ani toho pejska, který zabíral celý zadek kombíku a celou dobu mi slintal na batoh. V deset dorážíme do Srbska a rozlézáme se na malé, cca pětadvacet metrů vysoké stěně. Přelézám asi pět cest, z toho jednu dokonce i naprvo. Nebylo to nic těžkého, asi pět plus, ale na mě celkem výkon. Chtěl jsem se vymluvit na to, že za chvíli jedu na Island a že zlomená noha či podobný úraz by se mi vůbec nehodil, ale pravda je, že se prostě bojím. Většinu času lezu sám s jumarem a tak nejsem vůbec zvyklý vyvádět.
Po obědě se přemísťujeme do lomu Alcazar, kde stíháme dalších minimálně šest cest. Opět lezu „nadruho” a v duchu se sám sebe ptám, jak jsem kdysi dokázal téměř všechny cesty v tomhle lomu přelézt sólo. Ještě k tomu pouhý rok po tom, co jsem si následkem pádu ze skály zlámal tři obratle. Ve čtyři hodiny už toho začínáme mít dost. Bolí mě nohy z lezaček a navíc se mi unavil prvolezec. Ostatní už se taky spíše povalují na trávě a tak padá rozhodnutí to pro dnešek zabalit.
Cestou se ještě zastavujeme na obřího smažáka a před setměním jsem doma. A to jsem z Pardubic jel stopem. Na sobotu večer, kdy nikdo nikam nejezdí docela dobrý.
Byl to pěkný den - počítač zapínám ještě z batohem na zádech - boty jsem si sundat stihnul :)
