30. 11. 2006 Myslíte si, že potřebujete nohy?

Hands and Feet Across Greenland

Netřeba jakéhokoliv komentáře - DALL, DALL, DALL - DALL, DALL, DALL - DALL, DALL, DALL LUUCHUUU

27. 11. 2006 Lance Armstrong, It’s Not About the Bike

Lance po operaci, během níž mu byly odoperovány dva rakovinové nádory na mozku.

“Do you remember me?” He said.
“You’re my doctor,” I said.
“What’s my name?”
“Scott Shapiro.”
“Can you tell me your name?”
“Lance Armstrong,” I said. “And I can kick your ass on bike any day.”

Já ani pořádně nevím, co o téhle knize napsat. Snad jen - PŘEČTĚTE SI JI!!!

Možná pak jako já, dáte ranních pět kilometrů s mnohem větší chutí a elánem, večer nevylezete z bazénu po pouhé hodině jako obvykle, ale po hodině a půl, a velice pravděpodobně budete mít mnohem více chuti na sobě opravdu makat, rvát se s vlastní leností a snažit se třeba i něco dokázat.

Not for the damm bike! But for yourself!!!

15. 11. 2006 You don’t go back home without your goal!

Nacházím se momentálně v Denveru, hlavním městě státu Colorado. Žije zde můj velký přítel (a tajný sponzor) Denny Nienberg a už se asi stalo takovým nepsaným pravidlem, že sem vždy během zimy přijedu a strávím pár fantastických měsíců. Colorado je samozřejmě stát, kde se nacházejí Skalisté hory. Není tedy divu, že zde žije obrovská komunita horolezců a jinak horami postižených lidí. Tento fakt je asi nejvíce vidět v městečku Boulder, které by se dalo přirovnat k městu Chamomix ve francouzských Alpách nebo Zermatu ve Švýcarsku. Snad každý druhý člověk, kterého tu potkáte, je horolezec nebo zarputilý lyžař. Pamatuji si jeden moment – v Boulderu je výjimečný outdoor obchod, kde se vždy přes zimu pořádají každý čtvrtek přednášky. A ne ledajaké přednášky! Byl tu Reinhold Messner, Edmund Hillary, Kurt Diemberg… kdo se alespoň trochu věnuje horolezectví, ví o kom mluvím. Během jedné z těchto přednášek si kdosi postěžoval, že je strašně těžké přednášet v Boulderu. Na otázku proč, odpověděl otázkou. Kolik z přítomných lidí bylo v base campu pod Everestem? Byl jsem asi jediný, kdo ruku nezvedl. Ihned následovala druhá otázka. Kolik z nich bylo na vršku Everestu? Ruku zvedlo asi deset lidí! Na to, že do přednášejícího sálu se vešlo odhadem maximálně 100 až 150 posluchačů, je to docela slušné procento. Toť na úvod.

Sháním malý batoh, tak do 40 litrů, a kam jinam se vypravit než do onoho, výše zmíněného Boulderu. Z Denveru je to pouhých 25 mil po dálnici. Dojedu tedy do Boulderu, zaparkuji auto u nej horolezeckého obchodu, dojdu ke dveřím a tam, jako když do mě uhodí blesk. Na dveřích visí letáček s fotkou, kterou ihned poznávám. Jedná se o jednu z fotek, které Rune Gjeldnes poslal na svůj web během přechodu Antarktidy. Aniž bych si pořádně letáček prohlédl, vrazím do obchodu a hned od dveří se ptám prodavačky „Kdy Rune přednáší???“. Dnes večer, zní odpověď. Jsem štěstím bez sebe. Rune je, po pravdě, mým velkým vzorem. Obdivuji co dokázal a způsob jakým o svých výpravách vypráví. Už jenom třeba způsob, jakým jsem od něho dostal jeho předposlední knihu. Napsal jsem mu tenkrát email, že ji nikde nemohu sehnat a zda je možno ji objednat přímo u něho. Do čtrnácti dnů mi přišel balíček s onou knížkou a dokonce i věnováním. A to bez toho, aniž bych mu ještě poslal peníze. Zkráceně, výjimečný člověk. Batoh jsem žádný nekoupil, ale zato jsem měl v ruce vstupenku na Runovu přednášku!

Byl jsem trochu překvapen, že je Rune mnohem vyšší než vypadá na fotkách. Taky jsem si nemohl nevšimnout, že je, ehm, trošinku tlustý. Je celkem sranda, jak si člověk automaticky představuje někoho, kdo právě přešel Antarktidu jako svalnatého a vypracovaného jedince. Přednáška začala nejdříve malým povídáním o Runových horolezeckých začátcích v norských horách. Lézt prý začal už někdy okolo 13 let, v 16 už podnikal vlastní sólo výpravy. Ve 23 letech uskutečnil spolu s Torry Larsenem, svou první větší expedici, a to přechod grónského ledovce. Dva roky nato se do Grónska vrátil, aby uskutečnil nejdelší traverz grónského ledovce. V té době to byl světový rekord ve vzdálenosti, kterou kdy kdo v polárních oblastech urazil. Během 86 dnů ušel Rune s Torrym 2928 km! Následovaly dva pokusy o dosažení severního pólu, z toho ten druhý byl úspěšný. Už v té době prý Rune plánoval pokus o přechod Arktického oceánu a ony dvě expedice k severnímu pólu měly být tréninkovými akcemi. Tento přechod se mu podařil uskutečnit v roce 2000. Za 109 dnů urazil opět s Torry Larsenem 2100 km a stal se tak prvním člověkem na světě, který přešel z Ruska do Kanady přes severní pól bez jakékoliv podpory. Celá expedice je velmi dobře popsaná v knížce Dead Man Walking, kterou mohu jedině doporučit. Logickým pokračováním předchozích expedic byla samozřejmě Antarktida, a já si velmi dobře pamatuji, jak na internetových serverech probíhaly diskuze o tom, o co přesně se Rune v Antarktidě bude pokoušet. Výsledek - v únoru letošního roku Rune dokončil 4804 km dlouhý !sólo! traverz Antarktického kontinentu. Předchozí rekord (sólo expedice) držel Borge Ousland a to s 2845 km. Jen pro zajímavost - naprosto nejdelší traverz Antarktidy uskutečnil Will Steger spolu s dalšími pěti členy expedice. Za sedm měsíců urazili 5586 km. Nutno zmínit, že Will Steger použil k přechodu psích spřežení a v průběhu expedice doplňoval své zásoby jídla a benzínu do vařičů z předem (letecky) umístěných zásobáren.

Asi nejzajímavější byl pro mne konec přednášky, kdy jsem měl možnost s Runem pohovořit o jeho expedicích. Nedalo mi to a zeptal jsem se ho, jestli ví o expedici Petra Valušiaka a jeho tří přátel z Ruska, kteří v roce 1998 uskutečnili údajně první přechod Arktického oceánu bez podpory. Runova odpověď byla, že tento rusko-slovenský tým musel během expedice vyměnit rozbitý sled, čímž už tuto expedici nelze považovat za tzv. unsupported (bez podpory). Chystám se tedy napsat Petru Valušiakovi, co je na tom pravdy. Další věc, která mě velmi zajímala, byly Runovy pocity během expedice. On sám v průběhu přednášky zmínil, že se cítil jako „idiot“ - náročnost expedice, x let příprav, opuštění všech známých, snoubenky… ptal jsem se ho, jak si to vše dokáže ospravedlnit, jaký je za tou neskutečnou prací a úsilím motiv a smysl, co mu dávalo sílu den za dnem pokračovat v přechodu… samozřejmě padla i ona věčná otázka proč??? Nedokážu tu přepsat celou dlouhou odpověď, kterou jsem od Runa dostal, v hlavě mi ale uvízla jedna věta – You don’t go back home without your goal! (Přeci se nevrátíš domů bez toho, aniž by jsi dosáhl svého cíle)

Asi těžko mohl Rune tušit, jaký měla jeho slova na mě (po mé neúspěšné expedici na Islandu) dopad.

Veškeré fotografie byly převzaty z Runových stránek - www.extreme-planet.com/exp/seal/

14. 11. 2006 Rune Gjeldnes

Život je plný neskutečných náhod. Včera jsem na web dal zprávu o Runovi a dneska odpoledne úplnou náhodou zjistil, že má v městečku Boulder (cca 25 mil od Denvru) přednášku. Je půlnoc, tak víc písnu zítra.

13. 11. 2006 Babel

Trochu kultury. Před chvílí jsem se vrátil z kina. Babel… viděli jste Crash? Babel je velmi podobný film. Naprosto strhující!

Web site: Babel Official Site
Trailer: Watch the Trailer

13. 11. 2006 Rune

Rune Gjeldnes napsal novou knihu! Pokud se Vám zrovna nebude chtít utratit 1500,- Kč za výjimečnou knihu, doporučuji aspoň prostudovat Runovi expediční stránky. Vážně to stojí za to – The Longest March.