16. 1. 2007 Rosie Stancer

Něco na rozpýlení než dosmolím nový příspěvek o mém víkendu v Ouray - Rosie Stancer. Odkaz na web pokud byste chtěli vědět víc - www.rosiestancermarsnorthpolesolo.co.uk

Tohle také stojí za shlédnutí - Transport na tisíc různých způsobů

7. 1. 2007 Silvestr v San Francisku

Já vím, já vím, tři týdny jsem nic nenapsal. Ušetřím vás klasického „neměl jsem čas, mám moc práce“ apod. a radši napíšu něco o Frisku nebo SanFran, jak se tomuto městu přezdívá.

Ani nevím, jestli jet do Friska byl nápad můj nebo Blančin. Rozhodně náš záměr byl vidět se - využít faktu, že se zrovna nacházím na stejné straně zeměgule. Blanka již přes dva roky žije v Kanadě, a přestože nás po většinu roku dělí nějakých 8000 km, jsme velcí kamarádi. Za dobu, co se známe, jsme spolu spolupracovali na mnoha projektech. Byli jsme spolu například v Mexiku, postupně jsme procestovali většinu národních parků západní Ameriky, já Blance programuji a spravuji její blog, ona mi pro změnu třeba překládala do angličtiny veškeré zprávy, které jsem posílal z Islandu atd. atd.

Frisko jsme spolu navštívili již potřetí - poprvé to bylo v září v roce 2003, podruhé na Silvestra toho samého roku, plus já tam ještě strávil Silvestr v roce 2001. Město tedy oba dva dobře známe a předpokládám, že se někdo určitě diví, proč jsme se tam opět vydali. Ten důvod je jednoduchý. Počasí a prostředí. Frisko považuji za jedno z nejhezčích měst USA a celoroční teploty okolo 15–20 stupňů Celsia mu jenom dodávají na atraktivnosti. O to více, že jak v Calgary, tak Denveru posledních pár týdnů zuří sněhové bouře. V Coloradu je situace dokonce tak špatná, že prý stála i za zmínku v českých médiích.

Oproti našim předchozím návštěvám jsme však zvolili jiný přístup. Žádné běhaní mezi Alcatrazem, mostem Golden Gate Bridge, čínskou, italskou, mongolskou čtvrtí (ok, mongolská tam není) nebo životem pulzujícím náměstím Union Square… my se jeli tentokrát do Friska válet a užívat si. Víme již, kam jít na výbornou snídani (jakákoliv kavárna v Italské čtvrti) nebo večeři (restaurace Pomodoro nebo Afgánská restaurace na Broadway). Známe ta správná místa, kde se dá za poslechu místních umělců několik hodin jen sedět a v klidu pozorovat ruch města (bývalá svíčkárna, tzv. Canery) nebo naopak, kde v klidu prožít nádherný západ slunce (Baker Beach). Víme, že když půjdeme do bývalé Ghirardelli čokoládovny, dostaneme zdarma kousek čokolády, v muzeu pekárny Boudin Bakery nás pro změnu nechají ochutnat několik druhů chleba atd.

Celých pět dní jsme se jen tak v klidu potulovali po městě a vychutnávali si pocit, že nic nemusíme. Prakticky jsme za „namáhavý“ považovali pouze předposlední den, kdy jsme si pronajali kola a vydali se na druhou stranu mostu Golden Gate Bridge. A to ještě tou nejvíc trpící částí byla spíše naše pozadí (silně odvyklá delšímu vysedávání na bicyklu) než třeba svaly na nohou.

4. 12. 2006 Ajaxí komentáře

Místo psaní pravidelného příspěvku jsem dnes podlehl touze mít na svém webu Ajaxí komentáře. Celé odpoledne jsem se tu s tím pral a zvítězil snad jen díky mé beraní povaze - tvrdohlavosti. Dokonce jsem si i divil, že má druhá beraní vlastnost - výbušnost – ustoupila neskutečné trpělivosti, čímž byly různé součásti počítače, např. klávesnice, ušetřeny naprosté destrukci v momentech (rozuměj záchvatech), kdy mi ta věc nechtěla už asi po x tisící fungovat.

Nesdělím vám tedy dnes žádnou úžasnou novinu z mého pestrého života, za to vás obdařím malou hračkou – mými novými Ajaxími komentáři. Tož se nestyďte a pusťte se do zuřivého psaní komentářů!
Stačí kliknout na „Zobrazit komentáře“.

Velké poděkování autoru Ajaxích komentářů Andymu - Expand Comments for Wordpress

30. 11. 2006 Myslíte si, že potřebujete nohy?

Hands and Feet Across Greenland

Netřeba jakéhokoliv komentáře - DALL, DALL, DALL - DALL, DALL, DALL - DALL, DALL, DALL LUUCHUUU

27. 11. 2006 Lance Armstrong, It’s Not About the Bike

Lance po operaci, během níž mu byly odoperovány dva rakovinové nádory na mozku.

“Do you remember me?” He said.
“You’re my doctor,” I said.
“What’s my name?”
“Scott Shapiro.”
“Can you tell me your name?”
“Lance Armstrong,” I said. “And I can kick your ass on bike any day.”

Já ani pořádně nevím, co o téhle knize napsat. Snad jen - PŘEČTĚTE SI JI!!!

Možná pak jako já, dáte ranních pět kilometrů s mnohem větší chutí a elánem, večer nevylezete z bazénu po pouhé hodině jako obvykle, ale po hodině a půl, a velice pravděpodobně budete mít mnohem více chuti na sobě opravdu makat, rvát se s vlastní leností a snažit se třeba i něco dokázat.

Not for the damm bike! But for yourself!!!