PŘECHOD NÁHORNÍ PLOŠINY HARDANGERVIDDA

Hardangervidda je největší horské plato v Evropě, a zároveň největší národní park v Norsku. Nekonečné hory a údolí protkané nespočtem řek - místo, které je dodnes téměř nedotčeno naší civilizací.

Díky nadmořské výšce a specifickému prostředí s téměř arktickými podmínkami je Hardangervidda místem, které už od počátku našeho století lákalo různé dobrodruhy a polárníky. Uskutečnit zimní přechod tohoto pohoří byla již tenkrát velká výzva a o její úspěšné dosažení se nepokusil nikdo méně známý než Roald Amundsen - člověk, který o pár let později dosáhl jako první na světě jižního (geografického) pólu. Nebyl však jediným, kdo si Hardangerviddu vybral jako ideální tréninkovou oblast. Robert Falkon Scott, Ernest Shakletton, Rune Gjeldnes, Borge Ousland, ti všichni v tamních horách zkoušeli své štěstí, schopnosti a zdatnost. V současné době není téměř žádné polární expedice, která by v zimní Hardangerviddě nestrávila alespoň jeden týden.

Náš cíl je stejný, jaký měl před sto lety Roald Amundsen - uskutečnit přechod horského plata Hardangervidda v zimním období. Za startovní bod jsme si vybrali městečko Voss. Je vzdálené zhruba dvě hodiny jízdy vlakem z Bergenu, druhého největšího, na východním pobřeží položeného města Norska. Naši volbu ovlivnila hlavně lehká dosažitelnost tohoto bodu a relativní blízkost k oblasti Hardangervidda. Z Voss se už pouze pomocí vlastní síly vydáme na zhruba 120 až 150 km dlouhý traverz místy, kudy nevedou žádné silnice a kde kromě pár výjimek nikdo nežije. Pokud vše půjde podle plánu a nebudeme kvůli špatnému počasí uvězněni na několik dní ve stanu, dosáhneme v deseti dnech druhé strany hor a sestoupíme do malého městečka Haugastøl, které bude naším cílem. Odtud se již jen dopravíme vlakem do Osla a letecky zpět domů. Na celý přechod, včetně veškerých přesunů, máme 15 dní. Náš úspěch bude tedy velmi záležet na počasí a rychlosti, jakou se budeme schopni pohybovat. Ani jedno se však bohužel nedá dopředu předpovědět nebo naplánovat. Můžeme se dostat do oblasti s hlubokým sněhem, který nás výrazně zpomalí, může dva dny nepřetržitě sněžit, což zamezí jakémukoliv postupu atd. Těch „kdyby“ je příliš mnoho a nám nezbývá než doufat, že budeme mít štěstí a přechod se nám podaří.

Oproti Amundsenovi však máme dnes obrovskou výhodu. Jestliže pro Amundsena byl nedostatek štěstí téměř rozsudek smrti, v našem případě se můžeme spolehnout na vymoženosti moderní doby. Součástí naší výbavy je nejen tzv. PLB osobní lokalizátor, pomocí něhož můžeme vyslat SOS signál, ale také satelitní telefon, ze kterého se dá telefonovat odkudkoliv na světě. I když se budeme pohybovat v poměrně divoké přírodě, naše šance na přežítí v případě nějaké nehody jsou naprosto nesrovnatelné s těmi před sto lety.